V útulcích pro ztracený

Jak rozdvojený druhý já, představa dost bláznivá.
Hračka v rukou dítěte, žena co se usmívá.
Podivnej sen se mi zdál dvojroli jsem v tom snu hrál.
Na vlastním pohřbu jsem byl a na hrob kytku si dal.

V útulcích pro ztracený upíjí smutek svůj z čistejch poháru.
Vzpomínky štípou na duši, jako hejna černejch komárů.

Kdo to tvrdí, že jsem to já, smíchem zakrývá svůj pláč.
Možná, že se nepoznám pod maskou skrývám svoji tvář.
V tomhle světě je jen strach, barvu černou poznávám.
Jasně vídím, že jsem svůj vrah, funebráky potkávám.

V útulcích pro ztracený upíjí smutek svůj z čistejch poháru.
Vzpomínky štípou na duši, jako hejna černejch komárů.