Mistr a markétka

Mistr:
Jsem princem noci, anděl temné hvězdy,
Dávám náruče ztracených snů.
Slyším tvé volání, černá ikono ráje,
Jsi v mém srdci bodnutý nůž.

Markétka:
Slyším nářek tvůj, dávno vím to vím,
Že je měsíc tvůj bílý král.
Srdce krvácí, ruku podej mi,
Půjdem hledat svůj svatý grál.

Mistr:
Dám ti lásky svého těla temné voodoo,
V noci se staneš černou madonou.
Kradu tvé tělo, zradím tvou duši,
Uprostřed pouště pak zanechám tě opuštěnou.

Markétka:
Dávno vím to vím, slyším volání,
Celá hořím v obětí tvém.
Vím, že s tebou dál život nekončí,
V chrámu lásky, tajemných her.

Oba:
Poznej můj úděl, má ústa tu máš,
Dej mi svou víru, chrám lásky je náš.
Poznej můj úděl, má ústa tu máš,
Dej mi svou víru, [: chrám lásky :] je náš.

Mistr:
A ty dál se ptáš, kdo mi sílu dává,
Jsou to stíny mých dávných vojsk.
Nikdo netuší, co se odehrává,
V hluboké noci v úkrytu hor.

Markétka:
Dávno vím to vím, slyším volání,
Celá hořím v obětí tvém.
Vím, že s tebou dál život nekončí,
V chrámu lásky, tajemných her.

Mistr:
Vidíš mé tělo, vidíš má ústa
A mojí sílu ale nikdy nikdo nezměří.
Vidíš mé tělo, vidíš má ústa,
Já jsem ta existence, v kterou nikdo nevěří.

Oba:
Poznej můj úděl, má ústa tu máš,
Dej mi svou víru, chrám lásky je náš.
Poznej můj úděl, má ústa tu máš,
Dej mi svou víru, [:chrám lásky:] je náš.

Poznej můj úděl, má ústa tu máš,
Dej mi svou víru, chrám lásky je náš.
Poznej můj úděl, má ústa tu máš,
Dej mi svou víru, chrám lásky je náš.

Poznej můj úděl, má ústa tu máš,
Dej mi svou víru, chrám lásky je náš.
Poznej můj úděl, má ústa tu máš,
Dej mi svou víru, [:chrám lásky:] je náš.