Znouzectnost

Místo k odpočinutí

Znouzectnost
Na velikém kopci, stála malá lavička.
Na velikém kopci, pod jabloní.
A já tam chodil, když jsem ještě býval, plný iluzí.

Bylo to místo, k odpočinutí.
Bylo to místo, k odpočinutí.
Bylo to místo, k odpočinutí, k meditování.

Sedával jsem na ní, když padali chrousti.
Sedával jsem na ní, když padal tichý déšť.
Černá byla noc a vesmír dole svítil údolím.

Bylo to místo, k odpočinutí.
Bylo to místo, k odpočinutí.
Bylo to místo, k odpočinutí, k meditování.

Lavička už nestojí, vzal ji hurikán.
Jednoho dne přiletěl a vzal ji bůhví kam.
Kování a fošny vzal a zbytek pobořil, pobořil.

Bylo to místo, k odpočinutí.
Bylo to místo, k odpočinutí.
Bylo to místo, k odpočinutí, k meditování.

Není ani jabloň, je jen holina.
Pod holinou v dolině beton rutina.
Tak si beru deštník a židli skládací, skládací. Ja.

Na moje místo, k odpočinutí.
Na moje místo, k odpočinutí.
Na moje místo, k odpočinutí, k meditování.

Na moje místo, k odpočinutí.
Na moje místo, k odpočinutí.
Na moje místo, k odpočinutí, k meditování o sobě samém.

Encontrou algum erro na letra? Por favor envie uma correção clicando aqui!